_oupner_320_200
acwsaloon_320_200
adapt_320_200
arthoby_320_200
cd_320_200
euronova_320_200
folk_zije_320_200
liman_320_200
majer_320_200
mulac_320_200
olympia_320_200
osa_320_200
pkslavia_320_200
plzvstupenka_320_200
prejsifestival_320_200
radiosamson_320_200
rancsidlovak_320_200
uberanu_320_200

Šídlovák Oupn Ér má voděvzdorné publikum!

Letošní ročník festivalu Šídlovák s „czenglish“ přívlastkem v názvu se konal v mírné nemilosti Nejvyššího, který jakoby zkoušel, zda dorazí publikum, i když nebude počasí tak vstřícné, jako bývalo po čtyři minulé ročníky. Startující skupinu Alternativa tedy na ranči Šídlovák přivítal pořádným lijákem s následným výpadkem proudu ke konci vystoupení.

Jelikož jde však o kapelu domácí a vlastně pořádající (dva její členové jsou šéfové pořádajícího sdružení), nedělali si muzikanti s touto nepřízní počasí velkou hlavu. Následoval Vítr ve vlasech a Vladimír Šunda, vítěz ceny Oupn Ér v minulém ročníku šídlovácké soutěže FAJF Oupn Ér. Publikum se pomalu začínalo scházet (přeci jen byl ještě pracovní den) a na příjemný bluegrass skupiny Flastr už bylo docela početné. Zkoušek počasím bylo pro tento večer dost a tak mohl program postupně gradovat, nejdříve energickým country tří krásných dívek, které si říkají Berušky a koho nedostala jejich krása, toho dostaly libé tóny, které tento hmyz dokáže produkovat. Finále večera patřilo zkušeným muzikantům, kteří už léta se svou hudbou sklízejí úspěchy u nás i v zahraničí. Sytý hlas Roberta Křesťana, který kdysi na Portě působil jako zjevení, podpořený hlasy a profesionální instrumentací kapely Druhá Tráva, byl velkým zážitkem. Ostatně, jak zmínili moderátoři a pořadatelé Karel Kyncl s Petrem Soukupem, pořádáním tohoto festivalu si vlastně plní své hudební sny. Pravidlem se na Šídlováku  pomalu stává i divadelní představení na závěr dne, kde se tentokrát divákům představila skupina historického šermu Gloria se svým představením Mírový Posel.
Kromě hudby byl na tomto ročníku festivalu proveden jeden experiment. Všechny cesty k ranči Šídlovák byly rámovány básničkami. O ty se zasloužili členové webu litweb.cz. Říká se tomu Guerilla Poetring, tedy básnění na veřejných místech a tyto básničky dokazovaly, že folk a guerilla poetring k sobě prostě patří.
Za zmínku rozhodně stojí i MejkShop, kde si diváci a vlastně všichni zúčastnění mohli vyrobit šperky, náramky, náušnice a jiné ozdůbky nebo třeba z kamene vybrousit přívěšek. Další zajímavou atrakcí byl stánek karikaturisty a kreslíře Petra Šrédla, který svou tvorbou pobavil spoustu přihlížejících i těch, kteří našli odvahu nechat se zvěčnit.
Druhý den festivalu začínal už v 9:30, kdy se Šídlovák stal rejdištěm kačerů. Né, že by se zde potulovalo nějaké to ptactvo mužského rodu, ale byl zde pořádán geocashingový event, kde mohli vyznavači této zábavy (kteří si právě říkají casheři=kačeři) nahlédnout do zákulisí festivalu, vyluštit kvíz a v jeho výsledku se dozvědět polohu festivalové „kešky“.
Od deseti hodin byl pro děti připraven pohádkový les, tentokrát děti mohly pomoci trpaslíkovi porazit zlého čaroděje, který mu sebral a roztříštil vzácný drahokam. Aby ho porazily, musely děti nejdříve splněním úkolů na jednotlivých stanovištích prokázat, že mají k boji s čarodějem všechny potřebné vlastnosti jako například obratnost, trpělivost, moudrost.  Za každý splněný úkol obdržely jednu kytičku a po nasbírání určitého počtu kytiček si mohly vyrobit kouzelnou hůlku a připravit se na střet s kouzelníkem. Souboje byly líté a černokněžník nic nedal zadarmo. Odměnou byla vděčnost trpaslíka a malý dáreček.
Kromě pohádkového lesa si mohly děti zaskákat na skákacím hradě nebo se stejně jako všichni ostatní návštěvníci festivalu  projet v krásné modré loďce po rybníku Šídlovák.
Nyní už ale k nabídce hudební. Sobotu „odpálila“ folková skupina Lážo Plážo svými příjemnými písničkami a neméně příjemně na ní navázala skupina Naopak. Tato kapela dokázala, že i z mála se dá vytěžit maximum – dvě kytary a basová kytara a k tomu tři krásně sezpívané hlasy a krásné písně. Hezký začátek. Následující Isara zase rozproudila krev a rozhýbala publikum. Jméno téhle kapely už na plzeňsku začíná mít zvuk a její podání irské muziky je prostě fenomenální. Kapelu tato muzika evidentně baví a tuto radost přenášejí i na své publikum. Následovala trocha bluegrassu v podání známé plzeňské kapely Blue Gate, následující kapela (také ze západočeské metropole) zatáhla publikum do trochu popovější polohy. Příjemná, melodická hudba v podání skupiny Aftersix je prostě fajn. Následovala skupina Apple s jejím osobitým podáním bluegrassové (newgrassové) hudby. Bluegrassovým bombónkem bylo vystoupení legendárních Poutníků, kteří předvedli famózní hudbu, strhující a dechberoucí sóla, známé písně ale třeba i klasiku v podobě Čtvera ročních období v úpravě pro jejich nástroje. Následovala folková legenda devadesátých let a to Tomáš Berka se skupinou Corpus Delicti. Do šeřícího se hlediště vnesli romantiku a příjemné melodie, mrazení v zádech vyvolávaly jejich písně podpořené violoncellem, které je v dnešní době ve folku stále nezvyklé. Ať už byla atmosféra jakákoliv, následující Semtex si jí rozboural a z jejích fragmentů si vytvořil atmosféru vlastní. Nevím, jestli má smysl tuto nálož nějak popisovat, kdo zná, jenom moudře pokýve hlavou, kdo nezná, musí poznat, jinak nikdy nebude úplným člověkem. Na diváky se snesla snůška hudebních i nehudebních vtipů, energie, randálu a pohody. Staří bardi si tentokráte vzali na pomoc mladou krev ale i tak zněl Semtex tak, jak má. Hudebně zakončila festival trochu jižanského rocku v podání kapely Na starý kolena  band.
Nu a nebyl by to festivalový večer bez večerníčku, o který se tentokrát postarali se svou dechberoucí show ohniváci, kteří si říkajjí Hellfire.
Po sušší sobotě nastoupila deštivější neděle. Tu zahájila část kapely Corpus Delicti, tedy Tomáš Berka a Adam Pavlíček se svou kytarovou dílnou, na kterou pro radu a nebo jen ze zvědavosti přišla spousta různě pokročilých  kytaristů, ale i začátečníci  školního věku. Tomáš Berka vysvětloval a bavil vtipným průvodním slovem, osvětloval přítomným muzikantům nejen taje kytarového umění, ale také způsob vystupování na pódiu, komunikaci se zvukařem a další kytaristova úskalí. Okřídlenou větou se stalo zvolání „Nejsi ty banjista?“ Kdo byl, chápe, kdo nebyl, může jen spekulovat.
Odpolední program na hlavním pódiu zahájila svým muzicírováním skupina Čáry Máry, mimo jiné vítěz letošního ročníku pražské písničkové soutěže Notování. Následovala soutěž FAJF Oupn Ér, kde se utkalo pět hudebních uskupení o přízeň pěti sponzorů, jejichž zástupci seděli v publiku a vybírali si svého favorita. Začala dětská kapela Jen tak, která zabodovala v minulém ročníku. Na této kapele je krásně vidět postupný růst jednotlivých jejích členů, a to nejen fyzický, ale hlavně muzikantský. Po nich přišla Past s příjemnými písničkami a jejich „horofolkem“ (nezaměňovat s hororfolkem – tenhle je prostě o kopcích). Aby nebylo pochyb o fundovanosti porotců, hned dva z nich ten den vzali do ruky kytaru. Jako první se předvedl Míša Leicht, který „porotoval“ za rádio Samson. Průvodní slovo ke svým písním  mířil hlavně k soutěžícím. Nejen pro ně, ale i pro ostatní bylo tedy celé vystoupení nejen o hudbě, ale také o poučení. Následovala kapela Straw Hat, která si na svou stranu strhla přízeň publika výborně podanými písněmi a to jak převzatými, tak svými vlastními. Krásný dámský dvojhlas, doprovázený pánskými hlasy, precizní banjo a fajn housle…prostě radost poslouchat. Klára Vytisková (neplést s muzikálovou Klárou) je mladá písničkářka, která také vystupuje se svou sestrou Zuzkou jako duo Quaoar. Zuzka tentokrát byla v publiku a držela palce (své, jinak by se její sestře na kytaru špatně hrálo). Krásný, čistý, téměř profesionální projev vysloužil Kláře nejednu cenu. Ale nepředbíhejme. Plzeňské trio Přerost-Hlavsa-Fajfrová, tedy PHF ukázalo krásné písně, jejich pódiový projev a intonaci však je třeba ještě vyladit. Kapela profesionálně zvládla i hromadný úprk publika, který nebyl způsobený hudební produkcí, ale silnou bouřkovou přeháňkou.
Na konci soutěžních vystoupení došlo k zajímavé situaci. V detailně plánovaném dramaturgickém rozpisu se objevila díra. Prostě soutěžní kapely hrály svých pět písní rychleji, než se předpokládalo. Po krátké poradě dramaturgů vyšla zpráva pro lid: Bude bouře. Kromě toho, že se na toto zvolání opět spustil déšť, který trápil diváky i muzikanty celý den, také na pódium nastoupila parta plzeňských muzikantů pod vedením frontmana Petra Soukupa. Účelem této úderky je „muzikantský pokec“ na pódiu s precizní interpretací starých fláků. Bowře má velmi proměnlivou sestavu a třeba houslista ze skupiny Čáry Máry v ní hrál úplně poprvé a o svém angažmá se dozvěděl cca pět minut před tím, než byl vystrčen na pódium.
 Po této hudební bouři  už byl ten správný čas pro  Strašlivou Podívanou a kapelníka a porotce Petra Merxbauera.  Poté byly vyhlášeny výsledky soutěže. Tři z cen si odnesla Klára Vytisková – cenu Liman Sportu (poukaz na outdoorové oblečení), Oupn Ér (vystoupení v prime time na dalším ročníku festivalu Šídlovák) a cenu Ex-Aviku (den vnahrávání v profi nahrávacím studiu). Druhé dvě ceny (vouchery od Českých drah a prezentaci v rádiu Samson) si odnesla kapela Strow Hat. Ta si vysloužila ještě speciální cenu Míši Leichta – tato kapela bude zahajovat příští ročník Muziky v Hrádku u Rokycan.
Závěr festivalu patřil plzeňskému unikátu – skupině Losband. Tato skupina vznikla přibližně hodinu před svým vystoupením, a to vylosováním jednotlivých členů kapely z osudí, do kterého  lístečky se svými jmény házeli v průběhu odpoledne všichni muzikanti, kteří měli  zájem zúčastnit se  tohoto netradičního projektu. Vylosované dámy Marta Soukupová, Jana Holá a Klára Vytisková předvedly krásný trojhlas, na který potřebují jiné kapely několik měsíců zkoušení. Podpořeny byly basou Michala Krony Jergla a bongy Martina Mixana.
Pak už přišlo opravdové loučení. Moderátoři Karel Krakonoš Kyncl a Petr Soukup, kteří celý festival uváděli,  poděkovali jak muzikantům, porotcům a pořadatelům, ale hlavně také zvukaři Pájovi Jindrákovi, který svým uměním výborně přenesl zvuk z pódia až do ucha muzikantova. Další velký a neopomenutelný dík patří již zmíněnému voděvzdornému publiku, které i přes občasnou nepřízeň počasí vydrželo a  vytvářelo festivalu nezapomenutelnou atmosféru.